Obrazy z Osijeku

hudba a text: Jan Žamboch

Vrátil jsem se tehdy z Jugoslávie

Bylo novoroční ráno devadesát dva a mý

Kamarádi ještě v hospodě doráželi půlnoc

Chtěl jsem jim o všem říct a měl v hlavě výheň vědomí

Že v každým žije krvelačná bestie

A že i v sobě občas slýchám výt tu stvůru pravěkou

Ale opilí střízlivýmu nevěří

Řekli mi „pojď si sednout k nám a nestraš

Je Novej rok a ta tvoje válka ta je daleko“

Dodávkou s humanitární pomocí

Přes Slovinsko-Chorvatskou hranici a dál“

Za oknem zrezavělý auta, kosti bojů

A pak už Zágreb, stará fara a ani jsem se nenadál

Už na mě z očí řádový sestry

poprvý zblízka to zvíře pomsty to zvíře pomsty otvíralo chřtán

Planoucí v usmíření nevěří

Říkala, dívej, píšou o tom v novinách, je to pravda!

Kdo si začal, bude potrestán

Další den vlakem na Vukovar

Siréna zvěstující nálet byla výpravčím

V mým vagónu vojáci i civilisti, žhnoucí tečky cigár

Jen tunel zvládl mazat rozdíl, kdo je kdo a čí je čí

A dál pěšky podél zničených kolejí

Ztraceni v polích a nad hlavou zářil hvězdnej chrám

Až se chvíli člověku pod nebesy nevěří

Že jen kousek od něj za obzorem

Někdo právě umírá

Doutnající fiat a v něm ohořelý těla

Půlky domů kterým bomby vzaly obývák

Pytle s pískem u vchodů do hospod i do kostela

I ten vánoční strom na náměstí se do mě vyrývá

Obrazy z Osijeku, obrazy z Osijeku

Pořád se vracíte zpátky jako starý známý vzteklý běsi

A rána cejchovanýmu nevěří

Co ho vzbouzí ze snů

když ho můry vyděsí

Kde je ta závora do který je ještě mír?

Závora za kterou už pálej těžký děla?

Každej v sobě ji zvedá tím

Co udělá a hlavně tím co neudělá

Už ani nevím kudy jsem se vracel zpátky

Musel jsem utéct, teď sedím u stolu a na srdci válečný znamení

Ani opilej kamarádům nevěřím

Když říkaj: „dej si ještě jednu a nebreč

je Novej rok, tady u nás doma přeci žádná válka není!“