10.08.2006 v 00:55, Kytarové techniky I - Honza
Jon Gomm - kytara a bicí v jednom (www.jongomm.com)
Myslíte, že hrát sólo, doprovod na basu a ještě k tomu bubnovat na jedné kytaře prostě nelze? Cha, tak to se musíte podívat na následující dvě videa v nichž slabším povahám pravděpodobně dojdou sušené prsty a pustí se do vlastních. A co je na tom všem ještě pěkně sviňské? Velice dobře u toho stíhá zpívat. Se skromností sobě vlastní tvrdím, že jeho styl v našem malém folkovém rybníčku hodlám zastoupit. Počkejme si ovšem nějakých 20 let. Za nalezení Jona Gomma vděčím Hynkovi Stančíkovi o kterém ještě bude řeč.
Erik Mongrain - neviditelné kladívko na ukazováčku (www.erikmongrain.com)
Položit si kytaru na kolena jako dobro zvládne každý, co to ovšem udělá s technikou hry na kytaru? Jak poskládat prsty levé ruky do akordů? Co ty legáta? A hlavně proboha, co ty flažolety ukazováčkem pravé ruky? Ne milí přátelé, ještě to stále neumím a pouštět se do toho nebudu, protože potřebuji nehty na všech prstech. Jestli se to někdo naučí, dejte mi vědět. Za nalezení Erika Mongraina vděčím písničkáři z Orlové – Milanu Sovovi, který mě svým mailem a odkazem na Erika v něm, zpříjemnil jedno nepříjemné pracovní pondělí.
John Butler Trio - je libo dvanáctku z Austrálie? (www.johnbutlertrio.com)
Ohledvá dvanáctistrunné kytary a hráčů na ní u nás, konkrétně těch, kteří k tomu používají prsty toho moc nevím. Vybavím si snad jen excelentního Vláďu Mertu. Každopádně následující video mne uchvátilo hlavně hráčovým smyslem pro dynamiku, technickou dokonalostí a skvělým finále. V pasáži na začátku videa lze zahlédnout jeho nehty, dle mého názoru nalepené. Přidávám tedy poznámku, že jsem to také zkoušel a při agresivní hře jsem si o tenkou strunu „e“ málem oderval jak nalepený nehet, tak i svůj vlastní s kouskem masa z prstu. (A…, ukusovači zbystřili…) Tož nevím, docela bych si poslechl krátkou přednášku někoho, kdo o problematice lepení nehtů a kytaristech něco ví. Našel jsem zajímavý článek na www.flamenco.cz a to je tak asi všechno. Málem bych zapomněl, Johna Butlera z Austrálie jsem si našel sám.
Michael Bianco - když jedna kytara nestačí... (www.michaelbianco.com)
Elektrická kytara na mne někde v budoucnu jistě čeká, v současné době se zajímám aktivně o kytary akustické, ovšem úplně vidím, jak by mým prstům ta dvouhmatníkoidní kytara slušela. Na následujícím videu je vidět, že nám pan kytarista a tvůrce nástroje trošičku přehrává. Staňka prohlásila něco jako: „…aby se u toho nepototo…“. Já jsem si toho ale všiml až napodruhé, neboť jsem fascinovaně zíral na jeho ruce a žužlal si nevědomky své vlastní malíčky. ( Žužlal, ne kousal…) A také jsem si ho vybrouzdal úplně vlastnomyšně.
Eric Roche - do kytary je potřeba někdy pořádně udeřit (www.ericroche.com)
„Folkaři se s tím hraním strašně serou…“ říkal mi kdesi po desáté večerní jeden oblíbený akustický kytarový mlátič. „A neumí hrát nahlas“ No, já se za folkaře považuji a musím po delším čase přemýšlení napsat, že měl pravdu a že se s tím opravdu hodně babrám(e). Ono možná i kvůli tomu je po vystoupení Glena Hansarda na folkových festivalech možno najít po zemi, kromě třísek z jeho kytary, tolik spadnutých čelistí, včetně té mé v Telči kdysi v roce 2004. Akustická kytara přeci přímo křičí po dynamickém hraní a je naší kytaristickou povinností její tichost i burácení v písních jaksepatří využít. Tož, mrkněte se na Erica, kterému lezou z kytary tři šňůry a já bych s dovolením opět poprosil náhodného kolemjdoucího z řad konstruktérů elektroniky v akustických kytarách o krátké vysvětlení. Zajímalo by mne hlavně, co je to za snímač, který je vsazen do díry v kytaře. Jo a Erika jsem si také vysérfoval já.
Tommy Emmanuel - nejrychlejší trsátko na světě (www.tommyemmanuel.com)
Nevěřím, že by někdo z řad českých kytarových folkařů tohoto čaroděje akustické kytary neznal. (nebo jsem naivní?) Bylo toho o něm napsáno tuny, já si zde dovolím típnout co se o něm píše ne webu „Kytara napříč žánry“ :...na Tommyho platí platí definice Cheta Atkinse, který řekl před smrtí: „Zdaleka nejlepší způsob, jak celkově vůbec pochopit Tomyho Emmanuela, je poslechnout si, co o něm dosud řekli jiní. Je jeden z nejúžasnějších hráčů naší planety“. Eric Clapton o něm prohlásil, že neexistoval a asi dlouho nebude existovat kytarista jako Tommy Emmanuel. Má dokonalé harmonické a rytmické cítění, svůj osobitý styl a je zřejmě nejrychlejší trsátkový kytarista na světě, ale ani hra prsty nezaostává. Je asi jeden z nejnadanějších umělců naší doby. Má mnoho fan klubů hlavně v Evropě a Americe. Jeho koncerty jsou všude beznadějně vyprodané. Ročně má přes 300 koncertů po celém světě. Spolupracoval s osobnostmi jako E. Clapton, J. Denvera , Olivia Newton-John, B. Wyman, Ch. Atkins, A. Lee, L. Kottke a mnoha dalšími. Nahrával s nejslavnějšími symfonickými orchestry a získal bezpočet různých ocenění např. australské nebo americké Grammy. Jeho spoluhráč, kytarista a profesor počítačové vědy Zach Bergen z Colorada to následně shrnuje: „Tommy Emmanuel je oduševnělý člověk, jehož prostředkem sdělení se náhodou stala kytara. Je to novodobý prorok, který výhradně a jedinečně slouží lidstvu. Jeho noty dávají smysl, obsahují poselství.“
Já jsem se rozhodl vyvěsit sem odkaz na jedno video, ve kterém ukazuje velice zajímavou techniku hraní flažoletů, při které mu kytara zní jako harfa. Je to opravdu šílené a už jsem kvůli tomu při cvičení s kytarou v ruce pronesl nahlas několik sprostých slov, konkrétně asi tři stovky. Druhé video není Tommy, ale souvisí s harfenickou flažoletovou technikou, které je zde vysvětlována více polopatisticky. Nuže, zavřete své děti do jiné místnosti (máte li nějaké) a začněte pokoušet své prsty a svou trpělivost. A nekřičte žádné vulgarismy, stačí šepot. Jo a víte o tom, že hraje Tommy u nás v Praze? Kdy? No přeci 17.11.2006. Ukusovači pozor, nabrousit chrup, tohle je opravdu akce pro vás.
Tommy Emmanuel a jeho harfička
No a jak jsou na tom ohledvá hraní na akustickou kytaru metaloví kytaristé?
Ačkoli si myslím že pro začátek je to jistě dostatečně znechucující dávka inspirace, stejně mi to nedá a nakonec sem ještě věším odkazy na mé dva oblíbené kytarové mlátiče, Hyenika (viz www.paladran.com) a Štětináče z akustickometalové kapely Rudé Kostry, aby bylo zřejmé, že se najdou i u nás akustičtí kytaristé, kteří se s kytarou dokáží něžně mazlit, ale také ji pořádně zmlátit. Takže odpověď na otázku položenou o kousek výš zní : Řekl bych, že jsou na tom lépe než většina folkařů. Tož s tím něco kurňa uděláme he?...:-)
Hyenik & akustika (video má cca 28MB)
Štětináč & akustika (video má cca 28MB)
Na závěr bych chtěl ještě říct, že mým záměrem je sem do šuplíku občas něco zajímavého ohledvá kytarového akustického řádění pověsit, takže je možné, že se dočkáme nějakého dalšího pokračování. Sežralo mi to pravda, čtyři hodiny psaní a shromažďování, mohl jsem si místo toho u kytary v klidu zanadávat. Ale udělal jsem to rád. Najdete-li někde nějaké zajímavé video – odkaz na něj, klidně mi ho pošlete, rád se podívám a pověsím to sem, bude-li chuť a zájem a nebudou mi už v té době chybět prsty. Také je možné, že časem některé odkazy přestanou fungovat, s tím už bohužel nic nenadělám. Doufejme ale, že to chvíli vydrží. Pokud jste dočetli až sem, děkuji za pozornost, snad se vám nikomu nic nestalo a brzy nasérfovanou.