- 20.2.2025 - Frýdek-Místek
Žamboši U Arnošta - 27.2.2025 - Klášterec nad Ohří
Žamboši v KC Klášterec
Rok 2007 - Valašské turné - reportáž
Myšlenku přijet s naší muzikou za lidmi do okolních dědin kolem Vsetína jsem si v sobě nosil už delší dobu. Zajímalo mne na tom to nejpodstatnější, tedy zda někdo vůbec přijde a bude komu hrát. Ve Vsetíně jsme hráli již mnohokrát, návštěvnost koncertů byla, řekněme, docela dobrá (14 až 120), ale vždy šlo víceméně o Vsetíňáky. Projeví se zájmem o naši muziku v dědinách kolem dvou tisíců obyvatel? Bude to někoho zajímat? Jsme už trošku profláklí díky regionálnímu tisku? Pomohl nám Anděl? Pomohla nám rádia, která nás hrají? Neprojedeme na celém turné gatě?... Na začátku bylo hodně znepokojivých otázek, ale záře entuziasmu všechny červíky pochybností zahnala do temných pesimistických štol. Musí sa to vyzkúšat, pak sa bude věděť.
Oslovil jsem s tímto nápadem Arnošta Frauenberga při jeho křtící šňůře loni, jestli by do toho, v rámci reciprocity, nešel s námi. A jelikož je Arnošt písničkářem činu, souhlasil. Dny ubíhaly a já se čím dál víc bál. Arnošt čím dál častěji volal a já pochopil, že už není cesty zpět. I upil jsem v sobě svého sraba jeden nedělní večer a v pondělí se místo práce rozjel na předem vytipovaná místa…jednat se starosty. Bylo to vskutku zajímavé. Na každém místě jsem zaznamenal zcela jiný přístup. V Lidečku přišel na schůzku pan starosta o něco později, poslouchal, usmíval se a pak se zeptal, co za to budeme chtít. Když jsem odpověděl, že nic, jen střechu nad hlavou, elektriku a trošku propagace, vykřikl, že to je skvělé a že bychom mohli dělat u nich koncerty pravidelně. V Liptále jsem, než jsme si vše vysvětlili, obdržel dotaz, kolik zaplatíme za pronájem sálu. V Růžďce jsem zas, po příjemném hovoru a sdělení, že za koncert nic nechceme žasl nad reakcí pana starosty, který řekl něco v tom smyslu, že Růžďka nemá holou prdel, aby nám nemohla přispět nějakou kačkou na turné. Zkrátka všude to bylo úplně jinačí, ale všude jsme se domluvili.
V okamžiku, kdy jsem měl zaplněné všechny dny od neděle 18. listopadu do neděle 25. listopadu, předložil jsem vítězoslavně seznam našemu kamarádovi a mistru zvuku, Dušanu Trličíkovi, který vlastní aparát a který, jak jsem doufal, je jediný šílený nadšenec pro písničkáře našeho typu, aby do toho šel za přijatelných podmínek. Hodně se smál, říkal něco o bláznech ze Vsetína a Žebráku a přislíbil účast. Oddechl jsem si. Bez aparátu by se to nedalo.
Když bylo vše hotové, plakáty rozvezeny, spoty v rádiích vysílány, v regionálním tisku články otištěny, dostala Stáňa kašel a horečky. Já optimismus neztrácel, jen jsem byl trošku nervní a trošku nasraný. Ale nikdy nejde přeci všechno hladce, že ano. V sobotu, den před začátkem turné, se Staňce trošku ulevilo a mě opět okříly hnídy. Dokonce jsem si dělal srandu s Arnošta, který v sobotu odpoledne opustil rodinu a svou firmu a rozjel se na Valašsko. „Arnošte nejezdi, Jeroným Lešner to teda bere…“, volal jsem mu v okamžiku, kdy se řítil od Olomouce směrem k nám… Když Arnošt dorazil, uvědomil jsem si, co jsem si to vlastně vymyslel a začal jsem mít stažené sedací svalstvo. Vše jsem maskoval širokým úsměvem a chrlil vtipy o managerech. „Zítra to začíná…“, znělo mi v hlavě a já se těšil a bál zároveň.
A nyní heslovitě k jednotlivým koncertům…
Sobota 17.11.2007 – CESTA TAM
Arnošt
Z Čro Sever z Ústí nad Labem vyjíždím směr Vsetín. Cesta je rychlejší, než jsem čekal. U Žambochů doma sedí nachlazená Stáňa u svého PC. Zabalená v dece. To není dobré. Honza dělá, že není nervózní. Je. Přenesl to trochu i na mě, ale je mi to fuk. Zítra bude beztak všechno jinak. Honzovi kytary narvané zvlhčovači visí v poklidu na stěně v obývacím pokoji. Z poličky si mě přísným pohledem přeměřuje anděl. Jsem v dobrých rukou.
Neděle 18.11.2007 – Hovězí kinosál
Stáňa
Čekají nás dnes dvě hraní a den začal špatně. Není mi dobře a Honzův snář prorokuje pozdní příjezd do Lidečka. Bráníme se tedy strachu ze vzniku časového skluzu a oběd raději nedojídáme. Hovězí. Nelíbí se mi budova obstoupena brněním z lešení a plachet. Zima, zápach cigaret, tma, špína, prach. Zvukovka: Arnošt OK, my OK, Dušan je marod. Čekání na lidi v chladném kinosále. Příliv negativních osobních pocitů: nelze zveřejnit – mám ráda návštěvníky ale ne kokety s odklápěcí hlavou. Odhad počtu návštěvníků je asi padesát, jen netuším, zda přišel někdo z radnice. Vystoupení: Arnošt je v pohodě, navázal kontakt s diváky raz-dva. Žamboši? Jenda je totálně nesoustředěný, není v rytmu, moje interní doporučení o volném dýchání sděluje lidem. Nastupuje Jura. Je mimo tempo. Cítím opětovný příval osobních negativních pocitů a zalehají mi uši. Závěr bloku: Pochod obratlovců a náhle… píská mi mikrofon. Nastává válka s pískáním během celé písně. Dušan odstraňuje pískání stažením citlivosti mého mikrofonu, lovím svůj hlas ze sálu, tedy opožděný a v jiné výši. Po vystoupení se Dušanovi svěřuji, že nechci, aby se mi to samé dělo v Lidečku. 16:30 přesun do Lidečka. Mám ledové nohy, slabé tělo.
Honza
• Tři auta plná aparatury.
• Venku mrzne, já létám s úsměvem a nosím v tričku bedny.
• Pověsit loga se sponzory nebude asi nikde žádná sranda.
• Kino je krásné, ale velké a chladné.
• Hledám venku vylepené plakáty. Jeden jsem našel, hurá.
• První lidi se trousí, skoro nikoho neznám.
• Dokonce i tatové a mámy s dětmi došli.
• Arnošt dostal publikum Jarmilou a Sněhulákem.
• Hraju ve svetru, nervozita mne neopouští, asi ta zima.
• Reakce lidí na nás jsou obezřetné.
• Chtěl bych být Arnoštem, nebo aspoň, mít svého Sněhuláka.
• Nepřišel skoro nikdo z těch, které jsem osobně pozval, ale i tak jsem příjemně překvapený počtem návštěvníků (cca 50).
Arnošt
Stěhuji se od Žambochů do KICu. Krásný pokoj s velkou koupelnou a malou TV. Ubytovali mě jako Eltona. Nakládáme Dušanův aparát a vyjíždíme do Hovězí. Začíná první koncert dnešního dvojáku a celé šňůry. Mám z toho dobrý pocit. Obecenstva dostatek, místní snad moji poetiku přijímají. Žamboši se mi zdají být trochu nervóznější. Nestačím si průběh koncertu srovnat v hlavě, přejíždíme kvapem do Lidečka. Pozitivní je dostatek času na zvučení a dobrá komunikace se zvukařem, Dušanem Trličíkem.
Neděle 18.11.2007 - Lidečko kulturní dům
Stáňa
16:50 jsme v Lidečku. Jé, tady je to příjemné! Čekají nás praskající kamínka, světlo, teplota v sále pomalinku stoupá. Zvučení: Arnošt OK, my OK. Nechápu Dušana, ptá se, jestli tu džembru potřebujeme do odposlechu?! Honza doporučuje, dle rady starších hnát džembru přes fantom. Dušan nachází řešení přidělením džembře vlastnického práva na samostatný džembro-vstup. Zázrak: místní nám nabízejí teplý čaj, to je velmi příjemné. Vystoupení oficielně zahajuje pan starosta. Pst, dostali jsme slivovicu! Vystoupení: Arnošt se občas přeříkává ale jinak fajn a opět rychle navázal kontakt. Kolem osmé začínáme blok my. Neslyším vlastní slova v Plísničce a tak zapomínám text a jsem víc a víc nesoustředěná. Tři psi to samé. Zbytek bloku nevím co se děje, posluchači jsou ale fajn. Při Duše v ní jsem konečně v pohodě.
Honza
• Sál v Lidečku je super, přímotopy na jevišti.
• Občerstvení v zákulisí a kofola – ráj.
• Lidé přicházejí, usmívají se a je jich hodně.
• Zvukovka se trošku protahuje, nastavení z Hovězí nelze použít.
• Pan starosta nám zahájí koncert krátkým proslovem. Lidi se usmívají.
• Arnošt. Opět boduje. Jarmila jezdí na Sněhulákovi. Lidi řvou.
• My. Napojení navzájem na podiu. Skvělé hraní. Dokonce i pidiimprovizujeme!
• Už nechci být Arnoštem, Žamboch mi stačí.
• Kvůli takovým koncertům to asi děláme.
• Naprostá satisfakce.
Arnošt
Do Lidečka přijíždíme kupodivu včas. Malý sálek ala „Hoří má panenko…“ má své kouzlo. Na podiu je přímotop, dobře se na něm ohřívají ruce. Opět velmi slušná návštěva. Narozdíl od Hovězího mám pocit, že se mi vystoupení zas až tak nepovedlo. Na rozdíl od Hovězího mám pocit, že Žamboši chátrající tancovačkovou budovu zbourají. několikrát musí přidávat, skvělá atmosféra. Jan je vtipný! A jak! Se zvukem to tu je trošku boj, ale je to v pohodě. Nekouří se tu, chodíme s Jurou ven. Je zima, ale fajn. Tvrdím, že tohle je možná vrchol turné. Honza mi nevěří. Stáně je zima.
Pondělí 19.11.2007 - Valašské Klobouky/Smolina – Dětský domov
Stáňa
Patnáct minut popojíždím ve Sněhurce po nadjezdu poté, co jsem v 17:00 hod. skončila v zaměstnání. A popojíždět až do Klobouk? Mne se dnes vystoupení netýká. Po telefonické dohodě s Jendou otáčím vůz a jedu do postele vypotit se. Jurův mobil je tradičně ve vypjatých situacích nedostupný, proto se ani nedoví, co se aktuálně děje. Asi bude zuřit. Chce to mobil s kreditem a signálem, Juro!
Honza
• V práci mám totální stres.
• Nestíháme.
• Poprvé v životě jsem uvízl na Vsetíně v zácpě.
• Sviňsky nestíháme.
• Jedeme do Klobúk přes Vizovice.
• V době kdy máme začít hrát, parkujeme auta.
• Staňka nepřijede.
• Hrajeme akusticky v jedné z kluboven.
• Udržet pozornost dětí není jednoduché.
• Arnošt to zvládá jen tak-tak, my o fous líp, máme djembe a já řvu.
• Končím vyflusaný písní Láska je láska a jede sa dom.
• Ogaři a cérky z dětského domova ve Smolině byli fajn.
• Zelňačka v hospodě Pod Borošínem zahnala hlad.
Arnošt
Pro mě velký boj. Bez aparátu jsme se snažili pobavit hlaholící děti. Přiznávám se, že jsem veřejně produkoval Nedvědy, Nohavicu, Křesťana … Žádné vystoupení v rámci šňůry mě nevyšťavilo víc. V dobrém slova smyslu. Honza s Jurou se s tím popasovali o mnoho lépe než já. Zejména Jurova práce s dětmi je obdivuhodná. Protože byl ale sálek stále plný smíchu kluků a holek, tak se to snad povedlo. Po cestě zpět se stavíme v Kloboukách na polévku a postarší housky. Vracím se do prázdného KICu.
Úterý 20.11.2007 - Domov důchodců Podlesí společenská místnost
Stáňa
Ve 14:30 jsem dorazila na místo. Chodbami proudí stáří. Zvukovka: nevšimla jsem si, že by byla, tedy přijela jsem po zvukovce ale mikrofon mluví, tak to stačí. Aparát je zredukovaný na bonsai aparátu. Vystoupení: staroušci jsou na místě. Jedna z posledních příchozích vybudila kolegyně ke sborovému zpěvu oblíbené starouškovské dvaceti slokové písně. Nyní může předvést co známe. Arnošt zahajuje, má během druhé písně problém se zpěvovým mikrofonem, Dušan mobiluje. Po dotelefonování ale bleskově mění vadné součástky a jede se dál. Arnoštovo hraní bylo to nejkratší, jaké jsem zažila. Žamboši: začátkem našeho bloku starouškové žadoní o valašské písně. Nahazuji, a nic. Pokračujeme Krátkou pamětí, Jura se jí nezúčastnil, zato moc vykládal během… „Babička“ dnes měla nejkratší potlesk ze všech potlesků v historii. Staroušci si opět vyžadonili valašské písně Beskyde, Beskyde a My zme Valaši, jedna rodina. Přichází naše poslední píseň Znakoplavky a staroušci se loudají směr večeře, někteří míří k nám a podávají na pozdrav své dlaně a ruční dílka na památku. Balíme. Před budovou Arnošt shrnuje průběh obou posledních hraní, jako by chtěl pozvednout morálku. Proč Arnošt? Neměli by to být Žamboši? Arnošte, jsi kalibr!
Honza
• Vůně desinfekce.
• Zlehka se přizvučujeme a sál se začíná plnit.
• Arnošt chce začít, do sálu však vpadne místní umělkyně a zpívá své písně.
• Ostatní se k ní přidávají, evidentně její texty znají, jsme v pasti.
• Teprve rázný zásah sestry všechny umravní.
• Arnošt kouzlí lehké úsměvy na tvářích, které jsou plné vrásek.
• My začínáme Zaříkáváním pramene, úsměvy mizí.
• Dávám Krátkou paměť a tíha písně mne trhá na kusy.
• Těžko se hraje.
• Nakonec jsem vyměkl a dávám na závěr Beskyde, Beskyde.
• Končíme sborovým zpěvem a všem je dobře.
• Příspěvek na dopravu vracím sestře.
• Domů jedu naplněný zvláštním pocitem klidu.
• Doufám, že až budu mít osmdesát, taky za mnou někdy někdo přijede.
Arnošt
Po včerejší zkušenosti i po zkušenostech z jiných koncertů v podobných prostředích se trochu bojím. Koncert začíná společným zpěvem důchodců v čele s jednou nesmírně vitální paní. Na podiu ještě nikdo není. Pobavíme vůbec seniory víc, než oni sami sebe? Pokusíme se. Usedám za mikrofon a říkám si: Hraj jako vždycky. Tak jo, „skoro“ jako vždycky. Nakonec mám dobrý pocit, důchodci se bavili básničkami i písněmi. Vystoupení jsem trochu pokrátil a nastoupili Žamboši. Přijdou mi hodně nervózní. Jan zařadil Krátkou paměť. Zařadil bych jí taky v tomto prostředí? Ano. A udělal bych stejnou chybu jako Honza. Bůhví proč obecenstvo seniorů reagovalo tak vlažně. Myslel jsem, že je to osloví, ale asi to vyznělo tak, jako že: Co ty o tom víš, holenku! Žamboši nakonec zařadí nějakou tu valašskou a je dobře. Paní „vitální“ je ráda, že přijel někdo „od nich“. Je původem ze severu čech. Chvíli si povídáme a pak? Hurá do prázdného KICu. Pro změnu.
Středa 21.11.2007 - KIC Vsetín
Stáňa
Nevím. Žamboši v KIC? Tisíckrát jinak, tak snad raděj tě KIC. PS: Tedy, mít silný mužský hlas, bylo by stačilo akusticky. Ach, ty fondy. Jsem ale vcelku spokojená a Arnošt udělal ohromný dojem!
Honza
• Známé místo KIC, žádná nervozita, vše OK.
• Lidí kolem třiceti, samí stálí návštěvníci.
• Brácha se svým kolegou z práce zbořil Arnošta krabičkou Tic-taců.
• Slyším Jarmilu a Sněhuláka a zase hýkám smíchy jako pako.
• Jura si mne všimne a směje se mi, že se pořád směju, nechápe to.
• Za chvíli je hýkání Jury mnohem hlasitější než moje. Pochopil.
• Naše hraní je z mého pohledu výborné, hrajeme skoro dvě hodiny.
• Stěhování aparátu se nekoná, aparát je v KICu doma.
Arnošt
Na tohle vystoupení se těším. Folkový divák zvyklý na písničkáře. Sálek KICu je zaplněný, Dušan kouzlí slušný zvuk na to, jaká je tu akustika. Chvilku trvá, než se publikum zcela zklidní. Při písni Tik-tak, na mě kdosi z první řady mávne krabičkou Tic-Taců. To mě úplně rozhodilo. Když si nasazuji prstýnek na palec, sleduji po očku Juru, jak mě po očku sleduje. Tiše sleduje a počítá doby. To mě úplně rozhodilo. Honza se zase směje. Úplně mě to rozhodilo. Žamboší vystoupení neslyším, odjíždím do Ostravy na návštěvu za Zenem. Jen telegrafický report z návštěvy města horníků. Vítám se se Zenem v divadelním klubu. Je tu ztužkovací večírek, jsem tu nejstarší. Vrať se do hrobu… Zeno se ztrácí. Bloumám noční Ostravou a hledám, kde Zeno bydlí. Z pomocí kamaráda nacházím a ulehám k spánku. Ráno hledám Zena, nikde není. Bloumám ranní Ostravou a hledám svoje auto. Už ho mám. Hurá!
Čtvrtek 22.11.2007 - Růžďka kinosál
Stáňa
Nejen, že v práci bylo práce na tři dny najednou, nejen, že také přišla omluvenka Jury ze hraní z důvodu úmrtí v rodině ale i samotné hraní stálo za houby. Uvítal nás veselý člověk, který topil v kamnech. Po pár úvodních slov zmizel a více ho nebylo. Vracela jsem se na Vsetín pro Tomáše, kupovala klukům malý dlabenec a zanedbala tak zvukovku. Přijeli jsme do Arnoštova vystoupení. V sále byla zima, diváci se schovávali v zadních řadách. Vystoupení: Arnoštův blok měl úspěch. Děti, ta převážná část publika, chtěly Sněhuláka i od nás. Zvuk na začátku byl OK. Pramínek, Dušan asi nepostřehl domluvené gesto OK = nehýbat se zvukem. Tři psi, Plíseň a už mám unavený hlas. Nová píseň, Jenda zapomíná texty a navíc mě ze zimy bere křeč do prstů u nohy, kulhám si sednout a rychle zouvám boty, mnu si prsty. Po třech minutách mi už poskytuje účinnou první pomoc i paní z publika. Po dalších deseti minutách opatrně mířím na pomoc Jendovi v závěrečné písni.
Honza
• Hledáme místní kino.
• Nakonec jsme ho našli, schovalo se nám za potok.
• Temná budova je chladná, ale ve sklepě se svítí.
• Topič je bodrý, mírně nalitý, ukazuje nám, kde si rozsvítit v sále.
• Podium je maličké, taktak pro tři osoby.
• Snažím se zatáhnout oponu, v sále se zvedá oblak prachu, raději toho nechám, nejspíš ji nikdo nezatahoval desítky let.
• Zvučení probíhá v klidu, těším se na hraní.
• Jura volá, že už je sice na cestě, ale vrací se zpět za svou ženou.
• Rozseknutý smutnou zprávou v půli se na hraní přestávám těšit.
• Lidi plní sálek a je jich opět hodně.
• Arnošt, Sněhulák, tiše hýkají, Arnošt, Jarmila, tiše hýkám s nimi.
• Jdeme na plac, v sále začíná být kosa, topič se asi ožral a u kotla spí.
• Půl koncertu hraju sám, Staňka si nechává dávat masáže pasekáři a simuluje křeč v chodidle. Prej ze zimy.
• Na konci poslední písničky už se mi kouří od pusy, začínám Staňce věřit.
• Hurá domů, začínám mít všeho dost.
Arnošt
Všichni Žamboši vlastně chodí do práce. Musí to pro ně být záhul. Zdá se, že ještě nepřišla žádná ponorka, to je dobré. Koncert v Růžďce hodnotím jako nejhorší. Diváci nesoustředění. Ještě že jsou tu ty děti, které by za normálních okolností vlastně dost rušili. Jura nepřijede. Stáňa má křeče v prstech u nohou. je tu zima. Snad je tohle dno tohoto turné a dál už jen vzhůru!
Pátek 23.11.2007 Ratiboř kinosál
Stáňa
Jsem unavená, je mi zima na nohy. Jura přijel, potřebuje odehrát a zmizet plnit další povinnosti, proto otáčíme pořadí hraní. Zvukovka: Arnošt je spokojený se zvukem, vše je OK. Dušan skvěle nazvučil, konečně s námi komunikuje přes mikrofon, abychom slyšeli vzájemně vzájemné instrukce a s brýlemi, abychom viděli, že se vidíme. Nechápu Dušana, ptal se mě, zda potřebuju slyšet při zpěvu každé své slovo. Co dodat? Dušan má stále silný kašel. Vystoupení: začínáme, ajajaj, Krátká paměť, Honza má dnes divné členění slov a pauz mezi slovy. Pomoc, hleny mi nedovolují se nadechnout, potřebuju dýchat v mezerách slov, jinak se ztratím a také mě někdo škrtí v pase! Poznání: Ratiboř má duchy! Narušují i naše vystoupení. Kdykoli zavřu oči, cítím kolem sebe podivný průvan na kůži. Jura je mírně nepřítomný, lehce vznětlivý. Na konci našeho bloku si Honza po staříčkovském způsobu vyžadonil přídavek, to je trapas… Osobní dojem: žamboší blok byla dnes depresivní hrůza. Nastupuje Arnošt. Vše funguje, vše je OK, Arnošt má úspěch. Na závěr svého bloku si pozval ke zpestření dvou písní i Honzu a mne. Jenže, Honzovi okamžitě přestala fungovat jak kytara, tak zpěvavý mikrofon a na jevišti se tvořila „dunivá rezonující rostoucí hlukovo-hluchová koule“. Duchové si užívají útoku a vítězných tažení, snad jediný spokojený je Arnošt.
Honza
• Kino na křižovatce vypadá přívětivě.
• Vevnitř u podia stojí regulární obrovská kamna a sálají teplem.
• Zvukovka výborná, Jura dovezl reflektor, příjemně se zasvěcujeme.
• Začínáme tentokrát my.
• Na zvukovce vše funguje, zapnu na začátku našeho bloku kombo a brum jak sviňa.
• Sebevědomí se vytrácí, tři minuty se bezradně snažíme brum odstranit.
• Nakonec začínáme, brum jsme stáhli do přijatelných mezí, ale je tam furt.
• Snad podvědomě volím spíše smutné písně.
• Snad podvědomě nechci aby koncert skončil depresivně, vtrhnu na podium a na konci přidám, aniž by to mě kdokoli chtěl.
• Lidé do Znakoplavek tleskají, snad to nebylo marné.
• Staňka mi řekla, že jsem byl trapný, s odstupem času nezbývá než souhlasit.
• Nastupuje Arnošt a je to jeho nejlepší koncert.
• Všechno mu funguje, žádný brum, srší vtipem a lidi mu zobají z rukou.
• Proč jsi nám to Arnošte udělal, takový rozdíl. Ach.
• Paní starostka chodí přikládat do kamen v průběhu hraní.
• Koncert končí úsměvy a zdá se, že bude mít Arnošt při prodeji CD žně.
• Neprodal ani jedno. Nikdo z nás to nepochopil.
• Topinka v Ivance – jediném nonstop baru s jídlem na Vsetíně, nás vyprostila z depresí.
Arnošt
Vykládáme aparát, zvučíme, vše ok. Měním playlist. Místo divných básniček říkám divné básnička a místo Sněhuláka a Komediantů hraju Komedianty a Sněhuláka. Dneska se mi hrálo skvěle, lidé vřelí. Přišli se pobavit. Zajímavé, jak různé atmosféry panují v jednotlivých obcích. V Růžďce už přišli nasraní, v Lidečku nabuzení, tady vysmátí… Mám ty Žambochy rád.
Sobota 24.11.2007 - Liptál sál obecního úřadu
Stáňa
Nepíšu si poznámky, proto posbírám střípky vzpomínek. Přijíždí na výzvědy kamarádi z Prahy a Boru, Inka a Kuba. Možná se brzy urodí nějaká ta turňátka i ve středních a severních Čechách, kdo ví? Zvukovka: Arnošt je smířen se šíleným zvukem. Nastupujeme na zvukovku my. Jako vždy chtějí Honza s Jurou ohluchnout ve vřavě ze svých nástrojů, ale proč to mám sdílet já? Asi proto je to dnes jako tolikrát mizérie, trnutí zubů navozující, vskutku nepříjemné až zoufale marné. Ale závěrem nepříjemna zázrak! Dušanovi vypadla skrytá zbraň. Slovo ekvalizér. Nevím co a k čemu to je, ale výsledek je úžasný… Po týdnu svého spíše zahuhlaného hlasu slyším drobné nuance, jak to mám rád. Dušan je stále lepší! Dušane, tato zásilka balzámu je určena pro mne! Vystoupení: no ovšem, hlas, džembra, všechno OK, děkuju! Arnošt? Obával se sice během zvukové zkoušky nejhoršího ale dopadlo vše výborně. Cože? Dušan s námi zítra nejede? Kdo mi vezme ekvalizér? Já už bez něj nemůžu žít! Pardon, zpívat!
Honza
• Liptál je místo tradičního folkloru, mám strach, že nikdo nepřijde.
• V obecním sále je teploučko a obří plakát: Liptál – vesnice roku 2006.
• Pan starosta nás hodinu před vystoupení hlásí v rozhlase.
• Pozvánka na koncert se nese dědinou, Arnošt je nasraný, jeho nehlásí.
• Zvukovka probíhá typicky, přeme se, kdo se uslyší.
• Začíná Arnošt a já napočítal kolem čtyřiceti lidí, což je fajn.
• Přijeli nás podpořit přátelé muzikanti, Inka a Kuba, díky!
• V průběhu hraní ještě přichází další lidé.
• Koncert se vydaří všem, asi jsme se to konečně naučili.
• Pan starosta letí domů, my uklízíme a je nám dobře.
• Zamykáme, zhasínáme a já vracím klíče panu starostovi do schránky a nechám se vyštěkat hlídacím psem.
• Jura hraje s Ležérňákama u Tří opic, tak tam jdeme, Staňka jde spát.
• Dlouhá noc končí nad ránem topinkou s Inkou, Kubou a Arnoštem v Ivance.
Arnošt
Pár minut před koncertem přijíždí Kuba Horák a Inka Tognerová. Stáňu i Inku nutím ke zvukovce se mnou. Nějak moc ženských. tak nevím, jestli jsem tom vymyslel zrovna taktně. Omlouvám se, dámy. Z koncertu ve „vesnici roku“ mám ale dobrý pocit. Panuje všeobecná spokojenost. Že by euforie z toho, že už to zítra končí? Večer jdeme do klubu na „ležérky“. Jura za bicíma řádí jak černá ruka. Beata Boczek se se mnou nebaví. Myslím, že jsem se choval slušně. Horák pije. Já taky. Honza pije. Jura nepije. Inka pije trochu. Stáňa nepije, je doma. Odpočívá od nás. Noční show v taxíku. Jdeme spát. Konečně nejsem v KICu sám.
Neděle 25.11.2007 - Hranice na Moravě Zámecký klub
Stáňa
A rovnou závěr: jediná já jsem spokojená se zvukovou zkouškou, s vystoupením a nadmíru spokojená se svým výkonem, protože pan zvukař také zná tajnou sílu tajné zbraně ukryté v tajné truhlici. Ekvalizéru…!
Honza
• Jediný koncert, v rámci šňůry, jehož organizátorem nejsme my.
• Dojíždíme do Hranic, u Zámku je pro nástroje tajný nákladní výtah z nádvoří přímo dolů do klubu – fakt vychytávka.
• Nádherné zázemí, usměvavá paní Helenka nás provází klubem, máme dokonce svůj bar!
• Jdeme zvučit, úsměvy nám tuhnou na líci, klenba nám dělá na podiu z hraní zvukové peklíčko.
• Nakonec se zřekneme odposlechů, já a Jura hrajeme bez nich a je to dobré.
• Začíná Arnošt, roztomile kazí, asi ty včerejší vodky.
• Laserové světla kouzlí za jeho zády šílené fialovozelené výjevy.
• Prý to nejde vypnout, je to naprogramované a manuál se ztratil.
• Fotografům se to ale líbí a dělají své životní fotografie.
• Lidí je kolem třiceti, ale jsou živí a spolupracují, jako by jich bylo šedesát.
• My hrajeme jako o život, energie proudí, cítíme to.
• Staňka si chrochtá blahem, má před sebou svůj vlastní odposlech, ještě k tomu na židli a my ji nerušíme, takže jsme konečně pochopili, jak to budeme dělat, že nárok na odposlech už bude mít vždycky jenom „mistryně“, jak Staňku zove Juří.
• Přijel za námi náš kamarád Gustík, tak ho vezeme na nádraží a hodinu s ním, před vstupem do haly, pomlouváme všechny ostatní muzikanty.
• Dojíždíme na Vsetín kolem půlnoci, v Ivance z posledních sil zhodnotíme turné a jdeme spát.
• Dojídám zbytky topinky, usínám a v hlavě mi zní zpěv tajících Sněhuláků.
• Už by někdo tomu Arnoštovi měl konečně říct, že jsou ty jeho písně fakt vlezlé.
Arnošt
Ráno žádám Kubu, aby mi uvařil instantní polévku. Povedlo se. Zalil mi jen ty houstičky. Co je nejhorší? Že to myslel vážně. Na závěr luxusní zázemí v Hranicích. Je s námi zacházeno jako s opravdickými umělci. Strašný zvuk, nejhorší z celého turné. Je to v tunelu, takže za to zvukař asi ani nemůže. Není to Dušan. Nejsem si jistý, jestli se mi to tu povedlo. Žamboši mají velký úspěch. Velký! Přidávají. Zase přidávají. A ještě jednou přidávají! Vydařená závěr. A já se těším domů.
Pondělí 26.11.2007 - CESTA ZPĚT
Arnošt
Jedu domů. V autě se snažím Horákovi vysvětlit, že McDonalds nemůže za to, že krávy žerou trávu. Jedu domů a říkám si, že to za to stálo. Díky Honzo, Stáňo, Juro, Dušane! Díky i vám, kteří jste nám pomáhali, díky i vám, kteří jste za muzikou přišli. Ď.
Celkové shrnutí od Stáni:
Napadá mě, že nemáme žádnou zpětnou vazbu, tedy zjištěno kdo přišel na čí a jaký podnět, což bych moc ráda věděla. Jinak je ale dobře, že jsi to Janku vymyslel a podnikl. Pro mne, ačkoli jsem bojovala s chřipaňou, to byla cenná a hutná zkušenost, díky za ní! Své osobní poznámky bych probrala zevrubně nejraději s vámi kluci, protože se týkají kvality vystoupení a jsou cenné pro účinkující a přitom by neměly ani zapadnout ani se stát nepochopenými. Navíc každý vnímáme svět po svém a nahlížet na věc je třeba z více úhlů, čili přediva máme…! Ale všem ostatním brblajícím bych vzkázala slova z misek vah jako nápovědu: hora nebo Mohamed?
Celkové shrnutí od Honzy:
Bylo to hodně náročné, ale všechno dopadlo dobře, žádný koncert neskončil průserem. Když se při hraní někomu něco nepovedlo, zafungoval ten druhý a podepřel koncert svým povedeným výkonem, takže zachránil celek. A že jsme se s Arnoštem panečku nažonglovali s podpěrnými sloupy. Pravdou je, že nebýt dvou pomocníků, kteří byli k ruce Dušanovi a tahali bedny, fotili, věšeli loga sponzorů, vybírali dobrovolné vstupné a starali se o stolek s cédečky, těžko by se dalo všechno zvládnout. Přijměte zde Tomáši a Roberte upřímné poděkování! Celková bilance turné je veskrze pozitivní, prodali jsme s Arnoštem cca 20 kusů CD (čekali jsme víc), vidělo nás cca 450 lidí (čekali jsme míň), všichni víceméně zcela neznámí, takže žádné koncerty pro kamarády. Naučili jsme se během turné spoustu věcí, jak při zvučení, tak při vzájemné komunikaci a kvůli tomu všemu jsem turné chtěl udělat. Peněžně jsme skončili mírným prodělkem, který vzhledem k milionovým výdělkům z letních festivalů a především díky našim sponzorům, nebyl problém ustát. Takže, ještě jednou díky všem, zejména Dušanovi, který to s námi za mixpultem všechno odedřel a nechť je zapomenuto, co se nepovedlo a nechť nás hřeje, co se zdařilo. Nebylo toho málo. A příští rok třeba zas!
Celkové shrnutí od Jury:
Protože su nejpomalejší a mám mozek poškozen z tvrdého chlastu a měkkých drog už si moc nepamatuju a hodnocení Staňky a Jana mi tu atmosféru připomnělo. Shrnu to tedy spíše celkově než jednotlivě.
Jezdit po dědinách byl vždycky můj sen, ovšem spíše v létě a na oslíku. Mám zkušenosti s hraním na ulicích Evropy a s kapelama co hraju jsem navykl na to, že jsme někdy průhlední a tak jsem očekával to nejhorší, ale co ostatně již znám. Skutečnost byla zcela jiná.
Vážím si energie, kterou do této šňůry vložil Jan, přestože bych mu rád pomohl, chtěl si vše vyzkoušet sám. Dělal jsem už nějaké šňůry a vím že je to skutečně obtížné.
Zkusím nějakou posloupnost:
Žamboši na turné:
Nikdy jsem nic nevěděl o jejich stavech před hraním, až na dlouhých cestách jsem do těchto tajů pronikl a znovu mám důvod si jich vážit, jak na sobě zkoušejí pracovat. Tréma, a to spíše u Jana, je pro mne mnohdy, zdrcující a vyvolává ve mě nervozitu, kterou ovšem nedovedu udržet v sobě a to je špatně... Záchytným bodem u mne v tomto případě není Jan, ale Staňka. Při hraní je tomu spíše naopak, ovšem když se do toho Stanka opře, běhá mi z obou mráz po zádech a to mám moc rád. Jsou to parádní lidi i muzikanti a až je ještě trochu více zašpiním a poválám po ulicách, budu moci Vlastu Třešňákovi a jiným říci, „…ogaři, nemáte pravdu, že noví písničkáři /promiň Vlasto/ nejsou...“
Zvuk na turné:
Vyhlašuju soukromou válku zvukařům, kde nebudou mrtví ani žádná krev... Je to i naše neschopnost, ale většina zvukařů, jsou naši hrobníci. Dušana mám rád jako člověka a i jako muzikanta a koneckonců i pořadatele. Je to skvělý aktivista a moc pomohl i s jeho pomocníky, byla to skvělá partička a připadal jsem si jako vesnická skupina Rohlík stoun. Ale přál bych si zažít dobu, aby zvuk dělali jenom vystudovaní zvukaři...asi blbost?
Pořadatelé turné:
Kdyby Jan nebyl Jan ale já, nic by nebylo, protože na úředníky nemám žaludek a styky. Někde mne velmi překvapili a někde, dle očekávání… Myslím, že zkušenosti s propagací moc nemají a taktéž bych si přál, aby jednou dělali na těchto postech zkušení a nestraničtí lidi. Díky za to, že jsme někde dostali čaj a dobré slovo...
Managment turné:
Myslím si a nevím kdo je na vině, nefungoval. Rozdělení úkolů, ať již z jakéhokoli důvodu nefungovalo. Považuju tuto skutečnost za znepokojivou a přál bych si, aby byla co nejdříve vyřešena, ovsem pokud je to ještě možné.
Posluchači na turné:
Tak to je co jsem si nechal nakonec. Všem, kteří na nás přišli, bych zlíbal nohy i ruce, pokud je nikdo nenutil ani kamarádství ani nic jiného....hluboké koření…díky!
Já na turné:
V některých chvílích jsem situaci nezvládl. Hlavně na zvukovkách, ale bohužel i když jsem cítil, že musí přijít hluboké ponížení a sleva z kvality. Nevím, nemám vyřešeno, jestli musím lidi zabavit za každou cenu a nebo si hájit svoje pozice. Chtěl bych hrát jenom, alespoň pro mne, kvalitní muziku, proto jsem nešel hrát nic, co by mne nebavilo a nebo o čem bych nebyl přesvědčen. A tu se stane, že pro pobavení musím jít někde jinde. Pro děti z Domova a pro staříčky to udělám. Ovšem proto jsem hodně mluvil u staříčků, protože jsem jim chtěl říct v jedné chvíli něco škaredého a pak z toho těžce vycouvával. Bráním se celý život tuposti i v sobě. Staříčci byli vychováni hudbou, kterou považuji za pokleslou až na malé výjimky a je to i jejich vina, že nehledali. Děti z Domova jsou vychováni na TV Nova a podobně a to považuji za největší průser a nejen u nich. Ale není to jejich vina...
No a nervozita na mne přichází stále, ani nevím, kolik koncertů jsem již odehrál… Tisíce? A poněkud mne opruzuje neprofesionalita, ale pak zapomínám na svoje začátky a někdy i současnost...
Konečný verdikt Jury:
Vysoce hodnoceno, nevím jak vyšly finance, ale pro mne je to skvělý počin. Všechno nejde přepočítat na peníze. Půjdu do toho s touto partičkou kdykoliv.
Juří Nedavaška /t.č.stínový bubeník u dua Žamboši
Několik zodpovězených otázek závěrem od Arnošta:
Proč píšu tak málo o Stáně? Protože nezlobí.
Proč mě Jan nedal na plakáty? Protože se bál, že by přišlo moc lidí.
Proč si Jura myslí, že se to v Kloboukách moc nepovedlo? Protože neví, že se to povedlo.
Proč Dušan tak málo mluví? Protože je zvukař.
Proč Tomáš pořád fotí? Protože ho to baví.
Proč přijela Inka? Protože je trochu blázen.
Proč přijel Horák? Nevím.
Proč tohle všechno děláme? Proč? PROČ? P R O Č ? ? ?
P.S. Milí začínající umělci. Nestěžujte si, že není kde hrát, že nechodí diváci, že to všechno nestojí za NIC. Je kde hrát, diváci chodí a naopak, stojí to za TO!
A.F.
Dušan Trličík - mistr zvuku a trpělivosti, aneb jeho pár řádků závěrem…
Díky a jsem rád, že jsem si mohl opět po delší době sáhnout dobrovolně na dno.
Díky Arnoštoví za jeho přístup a písničky, které mě neomrzely.
Díky Honzovi za to, že na něm nepoznám, když je nervózní a tudíž nejsem nervózní ani já.
Díky Stáni za bagetu, která mě zachránila od smrti hladem.
Díky všem, že jim nepraskly nervy.
Souhlasím s Juřím, aby od této chvíle zvučili všude už jen vyškolení zvukaři.
Omlouvám se všem, že jsem s nimi nebyl ani jednou v Ivance na topinky.
Váš tourné zvukař D.T.:-)
A nazávěr ještě pár dalších fotografií, jejichž autorem je náš kamarád Tomáš Hadaš
…za některými umělci přijeli fanoušci až z Prahy a Nového Boru
…někteří pomáhali při prodeji nosičů a kosli v chladných vestibulech kin
…někteří umělci měli opravdu skvělé proslovy
…někteří umělci se pokoušeli na podiu vyčarovat teplo
…některým posluchačům se omlazovací účinky žamboších písní vymkly z rukou
…někteří umělci si chodili během turné přivydělávat na dráhy
…někteří umělci přemýšleli, jestli mají zdrhnout, nebo ne
…někteří pomocníci měli větší hlad, než někteří umělci
…někteří umělci se fotili jako jiní, mnohem slavnější umělci
…někteří umělci přemýšleli, zda sníst v průběhu produkce blánu z djembe