vzkazy

Já su tak rád, že su strejda a ne děda, když už je děda Jura...:-) Ohledvá Ozzyho zatím nic, ale hned zítra zavolám Dejdarovi, ten se s ním prý zná. A s andílkama už Petře raději nestraš... Ať si té "slávy" užijí jiní.

Míšo, vzpomínám si na sebe, když mi bylo těch čtrnáct, cítil jsem se taky dost sám a divný. Vzpomínám si, jak mi byla ta maska, kterou jsem na sebe občas bral, abych zapadl, odporná. Našel jsem ale přátele, podobně uvažující a to mi pomohlo. Přeju ti, abys je taky našla, přátelé jsou naši andělé.

Milá Michaelo,každý má svoji cestu k poznání a za sebe mohu jen napsat,že některé jsou mi bližší a jiné vzdálenější a některé nepřijatelné.JDI SI PO SVÉ CESTĚ,kterou považuji za blízkou a věřím,že tě povede správným směrem,přestože jsi skoro na začátku.

Vojto, díky za příspěvek k diskusi. Myslím si, že to, jak hudbu vnímáme je dost formováno vkusem. Každému se líbí něco jiného. Jemným dívkám punk vonět nemusí, stejně tak folk se může zdát ostřejším povahám trapný. To je normální. Pro mne je mnohem důležitější, zda lidé hledají, zda dávají šanci i hudbě, která je třeba na první poslech nezaujme, nebo odpudí. Většina lidí je spíše povrchní, nehledající, nemající chuť dát něčemu šanci. Vymlouváme se na nedostatek času a náš vkus je křiven televizí a rádii, je nám podsouván názor, co je správné a dobré. Co se nám má líbit. Je to neustálý pomalý tlak, ze kterého se nelze vymanit. Proč by někdo měl proboha aktivně hudbu hledat, když zapne televizi a rádio a selektory mu to správné pěkně nasypou? Jsme formováni, jsme vychováváni k pasivní účasti a poslušnosti. Proto si nesmírně vážím všech, kteří vypnou televizi, přijdou na koncert, hledají po internetu tu svou hudbu, dávají šanci a mají respekt před umem, bez ohledu na žánr. V tomto smyslu skutečně až tak nezáleží na projevu, je li divočejší, svobodný a nespoutaný, dám mu šanci, pokusím se pustit k sobě to poselství v hudbě a textu. Třeba ke mě dojde. Proto přeji všem hledačům včetně sebe, buďme hlavy otevřené.

Co se týká triček, budou krásné, asi v nich budeme i chvíli spávat...:-)

Ó Vojto jestli skutečně existuješ a nenapsali jsme si to sami,křičím Haleluja...Myslím,že Tvůj názor je zdravý a moc děkuji a to je pro mne nejdůležitější a přeji,aby se zdravá mysl odrážela i v Tvém životě a nakonec i v hudbě...

Ahoj Vojtěchu, trefil jsi hřebíček na hlavičku. Trička s fotografií Žambochů a nesmrtelným nápisem navrch jdou do výroby příští týden! Můžeš se tedy těšit a pomalu si rozmyslet, jakou velikost si budeš chtít objednat a v kolika kusech :-)

Jamese máme moc rádi, je to folkař každým coulem! Určitě si ho nenech ujít. A ohledvá kapaček snad jen, aby nám do žil proudilo něco výživného a ne žádné sračky.

Milý Petře,je to samozřejmě nadsázka,tedy co se týče koncertu s Jamesem.Ovšem ohledně živého" folku,skutečně si to myslím,jde jen o to neuzavírat se do úzkých škatulek z těch pak leze jen naše omezenost...

Michaelo, tak přívětivá slova a navíc veřejně sdělená od mladého člověka, jako Vy, vyžadují odvahu, proto máte můj obdiv!

Když mi bylo kolem patnácti, mé vrstevnice se hlásily k metalu. Všechny „ve stejné koleji“ a tak to tedy bylo v pořádku. (Patřit k jednotě je strhující.) Jiné obdivovaly folkové písničkaření. Tvořily si své skupinky ale každý se k nim mohl kdykoli přidat s kytarou i bez - kytary - a zazpívat si. (Zde vítězily sladké pocity sebe objevení a sebe uplatnění i uznání.) Jedna dívčina se ale přiznala, že poslouchá obojí stejně ráda, což už nebylo úplně v pořádku, protože trvale vysvětlovala oběma stranám, že to jde a svět je barevný.  Ta pak v džínové vestičce se cvočky a nápisy metalových kapel na místě přezpívala pár písní od bratrů Nedvědů. (Člověk zjistil, že pro něj existuje i jiná možnost, než jen slepě následovat skupinu. Tedy možnost rozhlížet se a vybírat si a třeba i změnit názor. To je odvážné.)  A pak byla ještě jedna, opravdu světlá výjimka, která navzdory zarputilosti metalovému proudu obhajovala a libovala si v písních divadla Semafor, tvorbě Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. Byla do očí/uší bijící výjimkou, kterou si může dovolit být jedině člověk vnitřně silný, člověk, který rozhodně chce být sám sebou. Přitom ale ani ona nezůstala nikdy úplně sama, protože se k ní mohly uchýlit „duše nevyhraněné“, což i rády dělaly... (Zde člověk zakusí rebelii, revoltu, odboj a na jeho stranu se přidá jen několik málo lidí. Věřím ale také, že mezi těmi několika málo může vzniknout přátelství až slastně spiklenecké.) Do které z těch skupin patřit? I kdyby mě někdo nutil, a tím spíš, vyberu si dle svého vlastního vkusu.

(Nahlédnu-li na současné dění úsměvně, tak mlácení a zvracení na podiu jsou opravdu nezapomenutelný sportovně-metabolický výkon. Souhlasím.)

Prosím ale žádné pětky a k učení raději hudbu bez hlasů, nezpívanou a Žambochy až ke kávě a odpočinku. To není moje dobrá rada, to je alibismus, protože bych nerada hostila Vaše ctěné a po vysvědčení rozzuřené rodiče:-)

S přáním úspěšného objevování, Stáňa

Drahá Mišo,stůj si za svým,přestože svíjení nebo zvracení,ještě nemusí být znakem nemoci.Ovšem nade vše si cením a vážím lidí,kteří nejdou s davem!

:-)

Bbbbbbbbbbbbbbbbllllllllmmmmmmmmmmmhrhhhhhhhhhhhhhhhhhhhhkooooooooooooh!

Díky za přání, s akordy se snažím pomalu doplňovat, je s tím práce, tak moc děkuju za tvá slova, aspoň vím, že to má smysl a že vás to zajímá. Jsem moc rád.

 Janikulinko, Tobě, jednomu z našich nejskalnějších fanoušků téměř ortodoxních přejeme, aby Tě hudební zážitky unášely po proudu času stále bezpečně a zábavně, jak tomu bylo dosud. Úspěšné vykročení do roku 2011, vstříc všem objevným plavbám!

Hola Jano, také zdravím, poslal jsem ti vše skrz facebuk. Těším se, že to vymyslíme.

Iveto já říkám..., co říkám, přímo křičím... Hurááááá :-)