Součástka

 

Probudil se a zjistil, že nikomu nerozumí

Kolem něj vzduchem frčí samý divný slova

Posílaj ho chillovat

Sotva vstal, už ho to rozčiluje

Prej ať si vezme lék

Když nemá rizz a swag

Ve větách bloudí jak robotickej vysavač

Kterýmu něco smázne přes noc všechny mapy 

Nechce být skibidi

I když neví, co to je

A vždycky když se ztratí

Trochu zboomerovatí

 

Cítí se jak součástka ze dřeva v motoru traktoru

Na kterou v dnešní době už nikdo nevěří

 

Cítí se na dně, jako poklad v kyanidovým bahně

Co pořád čeká, až ho najdou a vyzvednou /nou nou nou 

 

A aby toho nebylo málo, taky nikdo nerozumí jemu

Zní, jako by sem propadl rovnou ze čtrnáctýho století

Vždycky byl prlenec

Taky rufián a ženkýl

Ale to je zdá se pryč

Dneska už je cringe

„Ahoj okatičko, nešla bys se mnou na kávu? Nešla dědo…

Ty smělnice co si to dovoluješ, stul kabelku a pojď, pojď, pojď

Já nejsem plíhal

anobrž nějaký mordéř

Tvůj strach ať vrány jí

Neměj bánii“

 

Snažil se ji zadržet rukou od vajec a malty 

Nejspíš se zapomenul umýt, když stavěl Karlův most

 

Zmizla mu v dáli, asi to nebyla studentka historie

Která si před usnutím čítává Dalimilovu kroniku

 

Zde píseň končí, ale život běží dál

Na závěr tedy bryskně rada stěžejní

Radši se snaž bejt mladej, ať se neprobudíš starej

A když se vzbudíš starej, tak se nesnaž být zas mladej