Řekni něco

hudba: Jan Žamboch / text: Florbela Espanca, Jan Žamboch

Vření mého těla, když tvé hledá,

Plamen mých dlaní na kůži tvé,

Jak vanilka, ambra a med voňavé,

Paží mých touha šílená,

Můj pohled, co oči tvé všude hledá,

Žízeň mých retů, hořká bodavě,

Bolestný hlad, jenž krutě opájí mě,

Kéž nikdy nic z toho se ukojit nedá!

Tak daleko vidím tě! Však duši tvou

Blízko své cítím, lagunu klidnou,

Co zpívá mi, že mne už nemiluješ.

A srdce mé, o němž ty nevíš ani,

Po proudu pouštím, ať bez cíle se plaví

Jak černý škuner mořem plamenů běž!

Nemusí všechno vonět, čím si myslíš, že to voní

Nemusí se všechno třást, čím si myslíš, že se třese

Nemusí všechno být tím, čím si myslíš, že to je

Ale pojďme spolu o tom mluvit

Ať se můžu dívat na tvé pohybující se rty

Pojďme spolu o tom do hor

Ať ti můžu pomoct nést, co už neuneseš

Pojďme o tom spolu spát

Ať se konečně dovím, o čem se ti zdá

Pojďme spolu o tom pít

Ať tě poznám i v mdlobách

Tak řekni něco, řekni něco, řekni něco!

A srdce mé, o němž ty nevíš ani,

Po proudu pouštím, ať bez cíle se plaví

Jak černý škuner mořem plamenů běž!

Tak řekni něco, řekni něco, řekni něco!