Po bouřce

hudba a text: Jan Žamboch

Starý Maňka se ztratil

Jednou šel z města

V kožené nádražácké tašce důchod

Pivo a chleba

Propadl se do kaluže

Tehdy byla divoká bouřka

A z lesklý kůže chodníků

Vedly temný jámy skrz vyhřátou zem přímo pod hučící splav

Nejstarší chalupě Rokytnice osleply ten večer oči

Jeho kůň se rozeběhl do kopce nad bývalou hospodou

Jako by snad byl kůň Převalského

A ne Maňky

Nosička rorýsů zahlídla tu hřívu šílenství a smutku

A řekla si, že je dnes přesně ten den

Kdy stojí za to naučit další mláďata lítat

Otevřela drátěnou klícku schovanou ve věži hasičárny

A vypustila dvě lítající opeřený srdce koňským směrem

Těsně před tím

Než si Maňkova valacha spletl ožralý myslivec s životním jelenem

Rorýsi ho vplašili do devětsilovýho lůžka

A naučili ho ržát klikoroží nápěv ztracených

Takže už si na něj žádný výstřel

Nikdy netrouf´

Vody opadly

Důchod a pivo vylovil z kanálu Čárlí Jošt

A byl to boj, málem mu to zlomilo prut

Ovšem odkráčel majestátně a vítězně cinkal rolničkama

Jeho místo u Alberta bude chvíli prázdné

Chleba klesl někde u Bystřičky

A udělala si v něm úkryt poslední říční perlorodka

Dokud jí nerozebraly parmy střídku nad hlavou

Naštěstí tento mlž na Vsetínsku není zrovna běžný

Natož se šperkem v lůně

Takže tuhle spojitost s duší staříčka

Jehož tělo rozezněl vodní fonograf

Nikdo neodhalí

Vím o té ztracené zapomenuté perle

Jen já a všichni mí kamarádi utopení v Bečvě

A teď taky trochu vy