Kulič

 

Jiří Kulič, záškolák, utekl tenkrát domů už před obědem 

Husákův kluk, co to uměl s plynovou maskou a nebyl v pionýru   

Ve třetí třídě základky ještě ho studená válka netrápí   

Rodiče v práci, aktovka pod stolem a Jiří sedí před televizí   

 

Jsou filmy, co navždy tě změní

Zůstanou v tobě vězet jak ostří

Děti z Nagasaki slyšely hřmění

Doma k obědu nestihly prostřít

 

Jiří Kulič, cyklista, vyjel dnes do chrámu Vasila Blaženého 

Slyšel, že tam chodí na mši i ten muž s prstem na tlačítku     

Kulič říká: "Mě hřiby po pumách strašily ve snech celý život“    

Jedu za ním, třeba s ním pohnu, vždyť je to jen člověk, jako jsem já      

 

V Polsku ho na chvíli zdržel orkán

Před Moskvou objížděl medvědy v polích

Žádná asfaltka není dost horká

Aby mu roztavila duši, když bolí

 

Jiří Kulič, vyslanec mírových misí uvnitř každého z nás

Dobře ví že někdy v marnosti cesty je právě cítit její síla

Veze mě domů v taxíku a říká: „Bohužel jsem tam s ním nemluvil

Pojedu na kole do Říma k papeži, ten přede mnou snad neuteče“

 

A ve mně hebce svítí

Příběh co do mne sáhl

Příběh, co plaší vytí

I když cíle nedosáhl

 

Ať v každém hebce svítí

Kulič co do nás sahá

Kulič, co plaší vytí

Naděje v marných snahách