Hanina káva je rozlitá

hudba a text: Jan Žamboch

Spatřila ducha ve svý kuchyni

Sáh´ po ní pazourou

Až vzala spánkem o roh ledničky

Když přišla k sobě vprostřed noci

Všude to vonělo po majoránce

Křupaly pod nohama střepy

Jak strhla na zem ze zdi kořenky

A její milej tvrdě spí

Sára si chladí dlaně ledem

Utírá saze z bílých parapetů

Kape si olivový olej do ran

Sličný ruce v jednom ohni

Skočily po ní rozpálený kamna

Chalupa popelem se setměla

Všechno jí doma zapadalo

Černým sněhem z bukovýho dřeva

A její milej tvrdě spí

Martina v ložnici má berle

Už zase setřásly ji schody

Schody co nesnáší ostrý trny podpatků

A vzpínaj´ se jak koně

Záda a žebra plný modřin

Jako když soumrak barví nebe nachem

Přemýšlí kolik ještě bolavých nádechů

A kdy že rozední se

A její milej tvrdě spí

Petřiny dveře na ni žárlí

Už raděj dneska nikam nejde

Chtěla klíč ale přibouchly jí prsty

A kliku proměnily v kámen

Tak volá holkám že se omlouvá

A její hlas zní přiškrceně

Koupelna znásilňuje ozvěnou

Všechny tichý věty v telefonu

A její milej tvrdě spí

Hanina káva je rozlitá

Sára si chladí dlaně ledem

Martina v ložnici má berle

Petřiny dveře na ni žárlí

A jejich milí klidně spí