cz | en
bandzone myspace youtube
header
aktuální koncerty
poslední fotogalerie
facebook
Blues o věžích a lidech

Blues o věžích a lidech

hudba a text: Jan Žamboch
 
Zelenou barvou mědi prohlížíš si Vsetín
V paměti mnohé z ohňů, očí v tvářích kopců
Jak tížil říjen v roce devětašedesátém
Proč pohnout rafijemi zpátky nechce se ti
Ó věži zámecká ten popel není smytý
Ukaž co viděly tvé pukliny, tvé nýty
Térovou bránou z níž se člověk nenavrací
Bohumil Peroutka se chystá k emigraci
Odchází ze země jíž vládnou lidé choří
Dívám se s tebou dolů a na nádvoří hoří
Dívám se nahoru a v nebi ani škvíra
Z dopisu Bohumila hrdlo se mi svírá
Byly to divné roky, snad chyběla mu víra
Zdá se to dávno, dávno netlačí nás k zemi
A stejně v ramenou ta tíž
 
Jihlavským hradbám vládneš bílou po staletí
Nazpaměť kroky lidí, co skrz tvá ústa projdou
Vzpomínáš první ráno dvatisícedevět
Jak zní to za svítání když z těla duše letí
Ó Bráno Matky Boží ten výkřik není starý
Pověz co slyšely tvé kameny, tvé spáry
Ztracená cesta končí vykřičníkem z lana
To Jiří Simon právě píše slova slaná
Když práv se nedovolá do prázdnoty vkročí
Zhasnutým Cityparkem bloudí jeho oči
Ó Jiří, Jiří co si s tvou obětí počít
Kdo o své bojoval ať tvoje činy soudí
Korytem z Číny stejně česká řeka proudí
Jsme čím dál svobodnější, už máme skoro všechno
A stejně v ramenou ta tíž
 
Dvě věže promlouvaly ke mně o dvou mužích
Já byl jak přikovaný k jejich chladným zdem
Jaká to síla žene živé na břeh druhý
Že někdy vzdoru plní do temnoty jdem
Ne nejste v zapomnění Bohumile, Jiří
Jsme plní života a krev nám v žilách víří
Však někdy blízko srdce loví netopýři
Posílám dál váš příběh ať nás k sobě spojí   
Ať snesem v ramenou tu tíž