cz | en
bandzone myspace youtube
header
aktuální koncerty
    poslední fotogalerie
    facebook
    Blues o věžích a lidech

    Blues o věžích a lidech

    hudba a text: Jan Žamboch
     
    Zelenou barvou mědi prohlížíš si Vsetín
    V paměti mnohé z ohňů, očí v tvářích kopců
    Jak tížil říjen v roce devětašedesátém
    Proč pohnout rafijemi zpátky nechce se ti
    Ó věži zámecká ten popel není smytý
    Ukaž co viděly tvé pukliny, tvé nýty
    Térovou bránou z níž se člověk nenavrací
    Bohumil Peroutka se chystá k emigraci
    Odchází ze země jíž vládnou lidé choří
    Dívám se s tebou dolů a na nádvoří hoří
    Dívám se nahoru a v nebi ani škvíra
    Z dopisu Bohumila hrdlo se mi svírá
    Byly to divné roky, snad chyběla mu víra
    Zdá se to dávno, dávno netlačí nás k zemi
    A stejně v ramenou ta tíž
     
    Jihlavským hradbám vládneš bílou po staletí
    Nazpaměť kroky lidí, co skrz tvá ústa projdou
    Vzpomínáš první ráno dvatisícedevět
    Jak zní to za svítání když z těla duše letí
    Ó Bráno Matky Boží ten výkřik není starý
    Pověz co slyšely tvé kameny, tvé spáry
    Ztracená cesta končí vykřičníkem z lana
    To Jiří Simon právě píše slova slaná
    Když práv se nedovolá do prázdnoty vkročí
    Zhasnutým Cityparkem bloudí jeho oči
    Ó Jiří, Jiří co si s tvou obětí počít
    Kdo o své bojoval ať tvoje činy soudí
    Korytem z Číny stejně česká řeka proudí
    Jsme čím dál svobodnější, už máme skoro všechno
    A stejně v ramenou ta tíž
     
    Dvě věže promlouvaly ke mně o dvou mužích
    Já byl jak přikovaný k jejich chladným zdem
    Jaká to síla žene živé na břeh druhý
    Že někdy vzdoru plní do temnoty jdem
    Ne nejste v zapomnění Bohumile, Jiří
    Jsme plní života a krev nám v žilách víří
    Však někdy blízko srdce loví netopýři
    Posílám dál váš příběh ať nás k sobě spojí   
    Ať snesem v ramenou tu tíž