Leden 2012

Je pátek...

Zítra to nahraju...

Všechno vybavení k nahrávání v cajku...

Výbava rozložená po stole...

Nahrávadlo...

Kytara...

Foťák...

GPS...

Termoska...

Zahřívací polštářky na ruce...

A tak dál...

Mám to promyšlené...

Třicátásedmá kontrola...

Teď jen, aby vyšlo počasí...

Ve větru se nahrávat nedá...

Sobota...

Rozlepím oči a hned k oknu...

Bříza pod oknem se hýbe!...

Sakra, co hýbe...

Švihá sebou...

Sněží...

Tak tohle nepude...

Zapadnu zpátky do postele...

Srdnatě chrním do oběda...

Staňka má chřipku...

Budeš sám Johne...

To zmáknu...

V neděli ráno...

Nad Vsetínem polomodré nebe...

Bříza se ani nepohne...

V chvatu snídám...

A vyrážím do pralesa...

Směr Bumbálka...

Pozoruju komíny a kouře...

Po Karolinku dobré...

Takový pidizačátek zimy...

Od cedule Velké Karlovice...

Jako když utne polárkový dort...

Začalo peklo...

Sibiř hadra...

Karlovjané loni asi zlobili...

Kouře nad komíny tančí...

Break dance...

Všude metr sněhu...

Už to nevzdám...

Jedu...

Pod kopcem nasazuju řetězy...

Zdá se mi že víc sněží...

Partyzán se mi směje...

Má v xichtě sníh...

Říká mi...

Takhle budeš hochu...

Taky vypadat...

Až vylezeš z auta...

Pche...

Parkuju na hřebenu...

Vyhážu si místo v mase sněhu...

Teploměr ukazuje -5°C

Mám v xichtě sníh...

Obouvám sněžnice...

Batoh na záda...

Kytaru do ruky...

Do lednového nahrávacího studia...

Je to tak kilometr...

Kolemjedoucí lyžaři...

Pane, co to máte za divnej snoubord?...

To je guitarsnoubord, chlapečku...

Raději mizím po žluté ze sjezdovky...

Už vidím les...

Už jsem v něm...

Vítr tam ustal...

Konečně...

Salajka...

Jedle co pamatují...

Hitlera i Stalina...

Františka Josefa...

Jana Husa...

A teď už chuděrky...

Dřevěné babičky...

Taky mě...

Zacházím hlouběji do lesa...

Obrovské buky bez listí trčí do nebe...

GPS mne vede do středu...

Na sněžnicích se bořím...

Jen třicet centimetrů...

Blahořečím tomu...

Kdo je vymyslel...

Pravda...

Párkrát zavrávorám...

Jednou ležím...

Zvednout se na nohy...

S těžkým batohem na zádech...

Se sněžnicemi...

Žádná sranda...

Nadávám tomu...

Kdo je vymyslel...

Zapírám se o futrál kytary...

Jde to, ještě že ji sebou mám...

Sníh pode mnou chrupe...

A jsem na místě...

Otvírám dveře do studia...

Tedy...

Vydupávám si v závěji čtverec...

Kde se bude točit...

Jdu na to...

Jurovu židli k bicím...

Značky Pearl...

Zabodávám do sněhu...

V pralese ještě nebyla...

Šteluju nahrávadlo...

Svlíkám si bundu, aby nešustila...

Oblíkám druhý vlněný svetr...

Vyndavám kytaru z futrálu...

Je vyděšená...

A hned začíná namrzat...

Tak honem...

Sedám si...

Dálkovým ovladačem...

Zapínám červené světlo...

Hraju...

Jde to ztěžka...

Ruce zahřívám střídavě...

Termopolštářek...

Termoska...

Hodně kazím...

Jako vždy když si myslím...

Že o něco jde...

Neznatelný vítr honí vločky všemi směry...

Mám je všude...

Na strunách je led...

Hmatník ze mne skrz špičky prstů...

Vysává všechno teplo...

Jsem zimní šaman...

Měním se v lesního ducha...

Nahrávám několik špatných verzí...

A několik ostatních verzí...

Termopolštářky došly...

Moje věci...

I já...

Na všem je vrstva sněhu...

Tak ještě poslední pokus...

Balím...

Skoro dvě hodiny...

Si vzala dvouminutová nahrávka...

Šedý vlku...

Když jsi šílený, tak jsi šílený...

Žádné stěžování...

Nahrávám ještě les...

Na jiných místech...

Kvůli prostoru v nahrávce...

Dělám pár fotek...

Jeden pokus o panorama studia...

A balím to...

Jdu ve svých stopách zpátky...

Už nejsou skoro vidět...

Do kopce je to tedy...

Tedy o dost pomalejší...

A vysilující...

Na kraji Salajky...

Míjím ceduli...

Které jsem si předtím nevšiml...

Pravděpodobný výskyt šelem...

Vlk, Rys a Medvěd...

Škoda...

Mohli zahostovat...

Zrychluju...

Sotva vyjdu z lesa...

Začne vánice...

Stmívá se...

Dobře to vyšlo...

U auta ještě dělám fotku na samospoušť...

Dělám druhou, protože na té první mám nudli u nosu...

Jura by si určitě přál...

Abych ji tam nechal...

Už je skoro tma tmoucí...

Volá Staňka...

Jsem živý...

Jedu domů...

Mám to!...

 

PS: Nahrávka, kterou jsem nakonec použil, stejně tak jako fotografie, vznikly při mém druhém výletu do pralesa o čtrnáct dnů později, neboť jsem si uvědomil, že by byla velká škoda nemít k dispozici lepší obrázky, než kterých jsem byl schopen já. Svým prstům jsem dal také druhou šanci a záznam vyšel o dost lépe. Asi díky slunci a modré obloze...