Září 2013

Září. Po prázdninách bývají pocity školáků rozpačité. S tím tak trochu korespondují pocity následující nahrávací výpravy. Vyrazili jsme totiž za žalostným hýkáním oslíků, a to hned dvakrát. Poprvé do Adamova u Brna, ale protože se nahrávání nedařilo, zopakovali jsme si nahrávání na druhý pokus v Heršpicích  u Nížkovic. Jenže ani oslíci nehýkají na pokyn. V Adamově se ošetřovatelé snažili dokonce vlastními hlasy o dialog se zvířaty, leč marně. V Heršpicích na to šly ošetřovatelky rafinovaně přes oslí námluvy. Láska dělá divy. Měli jsme nečekaně takové štěstí, že bylo nahrávadlo rázem vulkánem vášně ohlušeno. Další zvuky jako kousání tvrdého chleba šlo poměrně dobře. Musím přiznat, že hýkání oslíků je pro moje uši trýznivé. Nicméně jsou to krásná zvířata a já už asi nechci jíst uherák. Tak, příjemný poslech.