Květen 2013

Jak název pátého měsíce napovídá, je čas květů, květin, okvětí... Koho pak to zajímá nejpilněji? Přece včelky! Z dávna vím, jak chutná žihadlo. Jak chutná? Překvapivě slastně hřejivě a i n t e n z i v n ě. Ale žádný med. Při té intenzivní slasti jde včele o život... Den před nahráváním jsem prozradila, kam mířím a hned se shodou různých okolností vyklubal z výjezdu malý rodinný výlet. Tradiční telefonické jednání s majitelem je nezbytné. Dostávám popis cesty k orientaci. Valašsko je samá zatáčka, kopec, les, louka, pár stavení, turistická cesta... Zastavujeme u dřevěné cedule s vytvarovanou kovovou včelkou. Přicházíme ke stavení naší hostitelské rodiny včelařů a dostáváme na pěší přesun doprovod synka Jonáše a výbavou dvě kukly. Za včelařskou stezkou a lesíkem se dostáváme ke skupince úlů, kde „rozbíjíme stan“. Pro porovnání pořizujeme dvě nahrávky, každou u jiného úlu. Každý totiž zní, světe div se, jinak! V průběhu nahrávání zatím u sousedů krátí motorová pila kmeny stromů. Občas po nedaleké úzké cestě projede auto. Trefit se do pauzy by bylo fajn. Ale pozor, kdo jde k úlu zbrkle, koleduje si. Jedna intenzivní zkušenost stačí. Nahrávání se vyvíjí dobře. Pila šla spát a cizí auta mají kdesi společný piknik. Už přichází i „strejda Včelka“, jak jsme si mezitím po našem přejmenovali pana majitele. Otevírá jeden z úlů a my napjatě posloucháme vyprávění o včelách a věcech souvisejících a opět se mi potvrzuje, že vše souvisí se vším. Na řadu jde focení. Nemám žádný obří objektiv, chlupatá tělíčka jsou v neustálém pohybu a tak obrázky budou spíše skromné. Na malém plástu se dějí velké věci. Rozpoznáváme od ostatních včelek samotnou královnu a před očima se právě rodí mladý trubec. Včelky dobře organizují svůj prostor. Zvlášť ukládají med, zvlášť jsou buňky s larvičkami...Když je čas naší návštěvy u konce, zatahuje se obloha a k zemi dopadají první kapky. Je čas se rozloučit. Květen byl opravdu medový. Děkuju.