Červen 2013

Červen. Jak ukončit první pololetí roku? Rozhlížím se po okolí a protože se po valašských kopcích pasou stáda střežena ve dne v noci soukromníky, kteří se obávají, aby stádo při kontaktu s člověčím vetřelcem neignorovalo oplůtek a snadno neuteklo, vybírám mléčnou farmu v Ratiboři poblíž cyklostezky. Když jsme se Jeňou dostali na místo, zamčená brána zarachotila v kolejnicích a odjela do strany. Snadno jsme vyhledali ošetřovatelky, které nás, po objasnění  mých „zvířecích“ úmyslů vpustily dovnitř. Zájem jsem měla o hlasy dospělých zvířat, která teď ale v tichu spokojeně odpočívala. Dokonce ani odfrknutí nezaznělo. „A telátka nemáte? Ta jsou upovídaná stále!“, ptám se. „Tož, když si to tam uklidíte, máme.“ Zahihňaly se sice na sebe pracovnice, ale v zápětí nás už odváděly za hlavní haly. Co se dělo poté, mělo spád. Telátka bučela jedna radost, občas dokonce sborově. Zvědavé mandlové oči si nás prohlížely, z mokrých mulců ucházel horký vzduch a smirkové jazyky ochutnávaly opatrně třeba řemínky plandající z baťohu. Kolem se prohánělo kotě, kterému zadní část těla předbíhala tu přední, takže kotě co chvíli razantně měnilo směr pohybu. Po několika minutách nahrávání hlasů si můj fotoaparát otiskl do paměti mandlové oči lemované dlouhými řasami, jedno podrbání na hřbetě a jedno protažení do dáli a šlo se domů. Rozloučili jsme se s ošetřovatelkami a mizeli podél dřevěných ohrádek, po nichž nás ladnými krůčky baletky vyprovázelo rozčepýřené kotě.